Jak to všechno začalo

Měla bych začít hezky do začátku (díky Míšo! :D )
Takže: od malička mám vztah k cestování. S rodičema jsme jezdili po hradech, zámcích (ano v dětství to moc neoceníte, ale potom je za to člověk víc než rád :D ), českých horách a občas i na "aktivní" dovolenou. Myslím to tak, že jsme neleželi jenom na pláži u moře, pekli se z obou stran, lízali zrmrzlinu a stěžovali si, že je vlastně strašný vedro. Ale snažili jsme se poznat to místo, vidět památky, dát si dobré jídlo, užít si, že je to všechno jiné než u nás a pak si lebedit v moři, že je lahoda se jen tak válet. :)
Z toho vyplývá, že jsem si v pubertě říkala, že by bylo fajn vycestovat, trošku se osamostatnit a přijít na to, jak to kde chodí. Jenže kdy je ten správný čas? Na střední se člověk soustředí, aby měl aspoň tu maturitu a potom všichni chtějí, abyste pokračovali na vysokou. Vlastně už to máte všechno nalinkované.
Ale já jsem měla štěstí v (trošku) neštěstí. Nedostala jsem se na vysokou, aspoň ne na tu, kterou jsem chtěla.
Pro mě jasné znamení: musím jet! Takhle jsem se vlastně dostala k tomu, že teď sedím na posteli v Londýně, ťukám do klávesnice a poslouchám, jak venku (zase) leje jako z konve, fouká vítr jak blázen a pro angličany je to vlastně jen taková sprcha. 
Všechno to zařizování a obíhání všech možných i nemožných lidí byla fuška, ale bez práce nejsou koláče. A jestli máte možnost někam jet, určitě do toho jděte! :)
Vyhledávám teď spoustu lidí, kteří rádi cestují a poznávají, jsou sami sobě výzvou a jdou dobrodružství vstříc. Je skvělý pocit, že je tolik nadšenců. Vím, že jsem terpve na začátku, ale každá cesta začíná prvním krokem a já už teď sním o všem možném (i zatím nemožném) a spřádám velké plány! :)